jenže já fakt nemám kam psychologa natlačit, do práce dojízdím, hned z prace jedu pro děti, každej den stejnej, a i tak to stíham blbě, není to tak že bych byla ulpně na dně, vím že bych ho už nechtěla zničil absolutně všechno ale nemůžu se prostě s tím vyrovnat tak abych aspon neřešila jak se on má.. pritom jsem ráda že děti mám u sebe a že ho vlastně vidím málo, spíš mi vadí jak je namachrovanej že těm dětem může dát toco já nemůžu a taky to že nějaka slečna si hraje na maminku a mazlí se s mejma dětma