Přidat odpověď
Monty, původně použitý výraz byl předvychovat, ne převychovat, to jen tak na okraj, já v tom cítím určitý rozdíl - to jen tak na okraj.
A třeba pro mě je takový "předvychovaný" partner ten, který je na některé věci prostě zvyklý a bere je už za samozřejmou součást života. Znám pár celkem fajn single chlapů kolem 40, jeden až v tomto věku navázal vážný vztah se sestěhováním a měli docela dost problémů toho typu, že ho vůbec NENAPADLO se v některých věcech omezit, přizpůsobit, hlásit změny předem... Když někdo bydlí 15 let sám a je pánem svého času, nemusí být už tak úplně snadné přijmout skutečnost, že některé aktivity je nutné plánovat s ohledem na časové možnosti partnerky/jejích dětí/zájmů partnerky/zájmů dětí... nebo to sice přijmeš hlavou, ale zařídit se podle toho prakticky je problém...
Ostatně já sama na sobě pozoruju, že se stávám takovou dlouhodobou "nepředvychovanou" single s dětmi, momentálně např. nemám snahu hledat partnera; nedávno jsem narazila na jednoho celkem zajímavého muže, a když jsem si představila, že bych svoje už tak dost složitě koordinované aktivity s dětmi musela zakomponovat do rámce jeho potřeb a zájmů (starší a jistou pomoc potřebující matka, jeho děti z prvního manželství, sport), tak mě nějak přešla energie. Jo, kdybych se naplno zamilovala, tak bych do toho šla, ale snadné by to už pro mě nebylo, kdežto postupné sžívání s prvním manželem, kdy jsme spolu nejdřív těsně po škole bydleli jako bezdětní, pak přišly děti, probíhalo bez mimořádného úsilí celkem splavně, překážky a škobrtnutí byly, ale dnes by to bylo pro mě pocitově i prakticky mnohem složitější.
Předchozí