Po pravdě, v těch ještě bolestných chvílích v rámci a brzy po rozvodu se asi valná většina opuštěných tak trošku utěšuje tím, že ten druhý "bude litovat", když už ne nahlas, tak aspoň někdy v duchu.

Ale nakonec to odezní. Teď už by mi to přineslo jen takový bezvýznamný pocit zadostiučinění, asi jako když řeknete ráno puberťákovi "vem si deštník, bude pršet", on na to "ale mami...", a pak prší. No, plácnete se po rameni "měla jsem pravdu", ale víc to nepřinese.