Jak,

moje zkušenost je v mnohém podobná, taky si našel jinou, lepší, náš vztah si předtím lakoval na růžovo, ale nikdy mě doopravdy nemiloval a podobné pindy.
Člověk rozumem ví, že jsou to pindy, ale stejně to zasáhne, jsi racionálnější typ, jako já, ale ty city máme taky a ony to nestihnou zpracovat tak rychle jako rozum.
Co provádí s dětmi je na přesdržku.

Do budoucna bude účelné zorganizovat pravidelný styk jeho s dětmi, ať si nezvykne, že děti může mít, kdy se to hodí jemu, a když se mu to nehodí, tak děti počkají, že jo. (A pohnutkou není "znepříjemnit mu život", ale udržet vztahy děti-otec i přes tohle blbé období; to je věc, do které se vyplatí investovat energii.) Teď, když tě ještě příliš jitří ta "nová, lepší", tak navrhovat a tlačit třeba na půldny nebo dny v zoo apod., hlavně s tátou. Starší syn... hm, tuhle zkušenost nemám, děti nevěděly, že to bylo "kvůli ní", ale asi bych mu zkusila říct, že tebe to moc bolí, co táta vám všem udělal, ale přesto je to jediný táta, kterého má, a i když se teď chová hloupě, má ho rád... ale nervala bych ho násilím, to zase ne.

A stanov si meze a při jejich překročení reaguj, i když tě označí za hysterku (na podobné kecy jsem mu říkala "co sis vzal, s tím se teď rozvádíš").

Majetek... co nejrychleji na papír a závazně podepsat. Výživné musí schválit soud, rozdělení majetku ne, takže to je velká priorita - mnoho rozvádějících se mužů chce být za "grandy", ale pak na ně dopadnou požadavky nové ženské a realita omezení finančních možností a oni začnou couvat.

A bude líp! - opravdu. I když to není jednoduchá cesta je je to taková houpačka, krok vpřed a půl kroku vzad (a někdy taky půl kroku vpřed a krok vzad), celková směr bude k lepšímu, uvidíš.
Dovol si slzy a smutek a dovol si vztek, jsi racionální typ a ty se vyrovnávají "rozumovým vysvětlováním", které často zní jako omlouvání - ale říct před kamarádkou pár ostřejších slov a pustit k sobě hněv i úzkost pomůže, pak se ty emoce dají snáze zpracovat (a nezaděláš si na žaludeční vředy).