Jak, já ti tohle na jednu stranu závidim, že k němu děti nechtěj. Můj syn mi tu neustále tatínka vychvaluje, říká jak se k němu těší, jak se u něj má báječně, jak by u něj chtěl bydlet. Jasně-má se báječně, je u něj jednou za 14dní na víkend tak může všechno, neřešej běžnej provoz.
Vím že to tak nemyslí a ve skutečnosti by chtěl být s náma oběma doma jako rodina. Ale slyšet jupííí, jedu k tátovi, konečně, u tatínka je to lepší... to je hrozný.
Kdybych byla mrcha tak mu vysvětlim že tatínek odešel dobrovolně od nás obou a ON rozbil naší rodinu, ON nás opustil, já tohle nechtěla,díky němu už nikdy nebude nic jak dřív... Ale vím že by mu to ublížilo, nechci mu v 5 letech kazit dětství víc než to udělal jeho otec.
Nicméně vidět malé dítě jak s baťohem peláší k jeho autu nadšeně, ani se se mnou skoro nerozloučí, nic moc... Minule se si ho přebíral, chvíli jsme se tu bavili a syn říká, tak tati už rychle jedem, já už chci být doma
Byla jsem v šoku...