Přidat odpověď
Na jedné straně se nedivím šéfové, že bude naštvaná.
Na druhé straně já ve věku před pětatřicítkou nastoupila do nové práce jako účetní. Dost vysoká zodpovědnost, dítě tehdy ještě nebylo na pořadu dne /proč,to není důležité, ale nešla jsem tam otěhotnět a pro mateřskou/, já měla velkou snahu se zaučit, povedlo se. Pak proběhla spousta změn v organizaci, což bylo pro mě jako pro účetní masakr, ale zvládla jsem to. Následně při slučování organizací dostala lepší místo známá šéfa, já šla na podřízené místo. A to jsem jako blbec měla původně mindrák, že kdybych náhodou otěhotněla, měl by zaměstnavatel problémy, já bych nemohla jít na rizikáč, protože bych ho nechtěla nechat ve štychu, ale chodit v těhu by tam nebylo vhodné, protože tam byly šílené nervy.
No, tak se mi za moji ohleduplnost odvděčili. Nakonec jsem byla ráda, když se cca za rok a něco u mě změnila osobní situace a já nakonec na mateřskou odešla.
Takže říkám - je lepší neohlížet se dneska na nic, nebo na to člověk doplatí. Je totiž otázka, jestli by zakladatelka vůbec tuhle práci měla na dlouhou dobu, taky by mohla disciplinovaně snažení na nějakou dobu odložit, že si zvýší šanci se tam po mateřské vrátit - ale šedivá je teorie, život je jiný, kdoví, jak by se pak zachovali, i kdyby tam před mateřskou byla třeba 3-5 let. Já tedy pocházím z kraje, kde jak pracovnice odejde na mateřskou, většinou se po ní zavře voda. Najdou si náhradu a jí zpátky nevezmou. Stává se to tady většině, spíš je výjimka, když někoho vezmou zpátky.
Předchozí