Zemana bych nedal, připadal bych si stejně, jako kdybych četl například Protokoly sionských mudrců (nechutný antisemitský materiál tajné carské policie). Ženu za pultem, Nemocnici atd. jsem nesledoval nikdy a nevím, proč bych to měl dělat teď. Totéž třeba Synové a dcery Jakuba skláře, na to jsem kdysi koukal prostě proto, že skoro nic jiného nebylo v televizi ke koukání. To radši třeba některý z australských seriálů, které byly asi politicky nezávadné a běžely zhruba v téže době. I Cirkus Humberto mi ve srovnání s nimi přišel takový málo svižný, takový čítankově poučovací.

Koupil jsem si Takovou normální rodinku, tam beru jako dobové, že ženské makají a chlapi se válejí, ale jinak je to pro mne pořád moc vtipně podaná podstata mužsko-ženských vztahů, odpozorovaná ze života. A hodně dobří byli Dva písaři, není to úplně můj oblíbený druh humoru, ale seriál se kvalitou určitě vymykal.

Na dětské bych se asi podíval, napůl z nostalgie, napůl proto, že byly opravdu fajn: Arabela, Jedno malé sídlisko a kupa dalších. Ovšem nějakou extra potřebu necítím.