Přesně tak, Kapradino. Lidi se rodí, umírají, jsou nemocní, aktivní, pasivní, učí se nové, jsou ustrnulí nebo naopak flexibilní.. Život plyne. K němu patří dětství, puberta, mládí, reprodukce, výchova dětí, práce, stáří. Nic není stálé, neměnné a stabilní. A ještě poznámka pro Janu - taky jsi byla dítě! Ale je fakt, že člověk ocení své rodiče (pokud v rodině nebyla nějaká patologie) hlavně až ve věku, kdy má své vlastní děti. Protože pak si teprve uvědomí, co to dá práce se o děti starat.