Myslím, že není důležité filozoficky si určit, co je normální a co ne, ale jak v tom svém způsobu života dotyčný cítí. Když vidím, že moji autistickou dceru stresuje běžný život tak, že se sebepoškozuje, můžu si tisíckrát myslet, že její úhel pohledu je správnější, ryzejší, čistější - stejně trpí ona a řešit musím její bolest.