fill,
no já vycházím hlavně ze zkušenosti se svými dětmi, dvě jsem dávala dřív, dvě s hraniční zralostí, nejmladší je hravá pořád (ve druhé třídě) a já to beru jako velké plus, protože se toho dá právě při učení dobře využít, nevadí jí tolik "pruda" s vybarvováním obrázků tam, kde se dá napsat jedno číslo, dobře se pracuje s názorem, protože si při tom "hraje"...
Ten tlak na to, aby šestileté dítě bylo hlavně schopné 45 minut sedět mi v dnešní době přijde bezpředmětný. Jako jo, pokud si dítě chce hrát a o jakékoliv učení nejeví zájem, nemá smysl ho cpát do školy, ale pokud si dítě to učení tím hraním umí zpestřit nebo si prostě v rámci dvouhodinového testování na chvíli vypne a uteče do světa hry (a ja jinak asi v té poradně zjistili, že je hravá?), to považuju opět za plus, protože dítě umí reagovat na únavu. Mnohem lepší, než dítě, které jede naplno a najednou výpadek a totální konec (děti s ADD a ADHD). Takové trochu neklidnější a hravější dítě dokáže dát docela jasná popud, kdy už je čas na změnu činnosti, protažení se, ale je fakt, že je taky potřeba, aby to uměl učitel reflektovat.

Jo a za klinickým psychologem bych šla spíš než do PPP s těmi výchovnými problémy, na poradu ohledně školní zralosti prostě ne, dokud bych fakt neviděla něco, co se třeba nedá zvládnout jen nějaým procvičováním.
Však právě zjistit, jak na tom je dítě se zrakovým vnímáním, se dá na spoustě jiných věcí, výborné jsou ty "stejné" obrázky s hledání rozdílů, děti to baví....nebo spíš než dva tvary, tak řádka stejných tvarů a jeden jinak pootočený, tam už se snáz rozhoduje, jestli je něco jiné....