Dcera na tom byla stejně. Ještě v pěti na spaní musela mít plenu. popravdě jsem to nijak nehrotila, mimo jedno období, kdy jsem podlehla tlaku okolí (babička, bohužel i manžel) a snažila se v jejích asi třech a půl letech plenu odbourat právě tím domlouváním, nepitím, buzením ajá nevím čím vším. Samozřejmě to nefungovalo. A navíc se to projevilo v chování dcery během dne. Z hodné klidné vyrovnané holčičky, byla uplakaná, zlobivá, vznětlivá... Nechala jsem toho hodně rychle. Dcera se vrátila k pleně a ke klidu. Později jsem se s ní "domluvila", že s plenou počkáme až jí bude pět, a pak určitě ji už nebude potřebovat. Ona sama pak totiž už plenu nechtěla, takže jsme o tom občas mluvily. Pak jí bylo pět. Plena stále na noc byla nutná. Potkala jsem ale zrovna v té době jednu terapeutku zabývající se čínskou medicínou. vysvětlila mi, že příčina je ve slabosti ledvin, že to souvisí i se strachy, chladem a td...dala nějaká doporučení a doporučila dětskou psycholožku, která se touto problematikou zabývá. V zrovna těch dnech ale dcera ze dne na den přestala plenu potřebovat. Nicméně jistá jsem si byla tím, že než s ní podstoupím nějaká lékařská vyšetření, začnu u toho, že zkusím najít příčinu alternativně. A kromě toho bylo podle mně dlůležité, že jsem zachovala klid i v jejích pěti letech.