"Plus potěšení z toho, že se na něco těším, představuju si, jaké by to bylo, kdybych to měla... jako najíst se, když máš hlad, je větší rozkoš než být permanentně přežraná."
Tohle je podle mě velká pravda! Měla jsem spolužačku, která opravdu hrozně moc obrečela, když jeden den doma řekla, že potřebuje od někoho půjčit kolo, protože máme jet za týden na výlet na kolech a druhý den měla přistavené v průjezdu nejlepší kolo, které šlo v Rakousku sehnat... Nikdo jsme to tenkrát nechápali, proč brečí - za tohle bychom my ostatní rodičům líbali ruce
Ona nám pak vysvětlovala, že se nikdy nemůže na nic těšit. Že nám závidí tu radost, když celý rok doma básníme o domečku pro bobečky (panenky) a vidí pak tu obrovskou radost, když ho najdeme pod stromečkem a nebo aspoň část z toho, co jsme si přáli... Tak nějak i dle tohodle vím, že není dobré hned plnit všechna přání