Garpe, nemyslím, že bych měla někomu něco vysvětlovat, ale tedy:
Ano byla jsem u toho. Ale neviděla. Byla jsem tři měsíce denně u inkubátoru našeho syna a muž se "staral" o firmu, všechno se sesypalo, až věřitelé začali shánět mě, a já měla za to, že se jedná o dvě tři splátky, jenže nejednalo.. Vzniklá situace byla poměrně šoková a její význam mi dlouho nepronikl až do mozku. Nadto jsem dítě z ideálního manželství a zůstávala jsem tak dlouho proto, že jsem cítila povinnost a chtěla se zachovat jako "správná manželka". Pro mé svědomí fajn gesto, pro muže fajn život, který řešil těmi lžemi.
Lehko se soudí, sama nevím, co by se dalo udělat jinak.