krevetko, jak tě tady čtu, seš prima ženská, nevím jak se naučit mít rád.. já dřela pro všechny okolo do roztrhání a ten kolaps mě vrátil pro mě na správnou "kolej" začala sem mít aspoň trošku ráda sebe

já sebevraždu spáchat nemůžu, ač jsem o tom párkrát (dříve) přemýšlela, ale první žena mého muže spáchala sebevraždu (mimo jiné ta určité signály vysílala, ale okolí to nevnímalo jako signály pro sebevraždu, nemluvila o ní otevřeně - jen byla jiná, nedůvěřivá, uzavřela se a trpěla stihomamem), to mu prostě udělat už nemůžu, krom toho máme spolu tři děti..

a mě nejvíc pomáhá, když jsem na tom blbě, zkusit se na sebe podívat očima svých dětí, tak nekriticky, jak oni to vidí, že mě pořád "milují" i když na ně někdy křičím a reaguju podrážděně. Prostě mě milují a berou, takovou, jaká jsem.

Tak co se třeba zkusit na sebe podívat očima tvého syna? nepomohlo by ti to aspoň trochu??

kdyby sis chtěla popovídat, klidně napiš na mail