Bývalý taky často mluvil o tom, jak už nechce být, dluhy obrovské, ale to mě neděsilo, on se má moc rád. Teď mě to děsí.Nikdy jsem ho nehodila přes palubu, jediná jsem mu vozila do nemocnice věci...bylo mi divný, že na podzim sám od sebe vyhledal dítě a ani nevolal. Umře. Brzo. Ty peníze už nikdy neuvidím...ale mám s ním dítě, který moc miluju. Proto ho nezahrabu do listí... Vím, že zavolá, a zeptá se, kam ho zahrabu...ví, že jsem držák, že z jeho zadele neudělám stojan na kola - omlouvám se za ironii. Nevadí mi ani tak ty peníze, ale ta debata se synem, přitom 8 let žijeme jinde...Ale je to jeho táta.