Už jsem tu dlouho nepsala a teď nevím, jestli mám to téma nechat všeobecné dle původní otázky nebo požádat o radu v konkrétním případě. Vyberte samy, na co chcete reagovat a uvidíme, kam se diskuze vyvine..

Všeobecně: Není to tak (téměř) vždy, že si lidi pak říkají "to je nečekané, zkratkovité, on (ona) není ten typ"? Tohle slyším v případě známého, který se před půlrokem oběsil. Měl dluhy, ale tři děti, práci a dokázal si přivydělat, lavíroval mezi dvěma ženami, pak poslal sms jak je život na hov.. a šup, bylo to.

Konkrétně: Můj muž. Rozvádíme se. Nebydlí s námi už skoro rok. Sem tam dochází, se slovy o lásce a nemožnosti překonat problémy. Taky dluhy, obrovské. Kolem vánoc vím, že neměl ani bydlení, co je s ním teď, nevím, když se objeví, nedá se věřit jeho slovům, lhal už tolik, že to vážně nejde, přesto mluví o práci a jakémsi sebezapření.
Nevím, proč, ale rozvod se táhne skoro dva roky. Včera jsem byla na soudě zeptat se, co se děje, ale nejely jim počítače - to je teď ve státní správě asi moderní, ani se nesměju..
A ty lži? On jim věřil. Říkal mi, že pracuje a nosil moje věci do zastavárny a pak mi dával tyto peníze jako výplatu. Ještě předtím zruinoval moji firmu, zůstaly dluhy a můžu být ráda, že mě nezavřeli, pro něj určili podmínku a náhradu, která se nekoná, vzhledem k jeho pracovní morálce.
O "běžných" věcech škoda mluvit, podíl na domácnosti nulový, na výchově našeho postiženého nyní pětiletého syna nulový..
Byl tu na ty vánoce a v půlce února. V obou případech měl "černé" myšlenky. Minulý víkend mi vypisoval esemesky - budu tě navždy milovat, nedá se to zvládnout, já končím. Dnes mi přišla kamarádka říct, že přibližně stejné sms psal předchozí noc jejímu manželovi. Nemohli se mu pak dovolat. Uzavřela to tím: neboj se o něj, on není ten typ.
V noci mi z toho není dobře. Ráno moudřejší.. říkám si, je to hra na city. Vzhledem k minulosti a zmatkům před synem mi vyhovuje, že "zmizel", snad to tu někdo pochopí, nebo jsem mrcha. Mám ho shánět? A utěšovat? On je jako jezinka, chňapne každou příležitost, dělá si naděje, nutí se nám zpátky. A kdyby se mu opravdu něco stalo, dovím se to?