Tak pro tebe mám paradox: Daří se mi hubnout s úpravou jídelníčku od výživové specialistky, která mi sdělila, že se mám naučit být líná, protože potřebuju relaxovat a dělat věci jen pro svůj klid. Takže je sice prý pěkné, že se snažím večer stihnout hodinu cvičení, o které do poslední chvíle nevím, jestli ji stihnu (pokud mažu na aerobic) nebo kdy s ní budu moct začít (pokud ji provozuju doma), ale že pokud si tím jen vyrobím další stres, tak se nikdy nikam nepohnu. Zároveň doplnila, že pohyb je opravdu důležitý, ale že v mém případě se budeme soustředit na stres, že pohyb zvládnu i ten přirozený. Trochu se mi to v hlavě mlelo, protože přeci všichni tvrdili, že stačí nežrat a hýbat se... Jenže to jsem dělala dva roky před minulým těhotenstvím a neshodila jsem ani kilo. Tak teď jsem za dva měsíce shodila sedm, aniž bych měla hlad, aniž bych si odřekla po tu dobu organizované rodinné oslavy (jen jsem si na nich nedala všechno) a aniž bych organizovala manévry na téma "já už běžím". Najednou vážně hubnu jen při běžném provozním pohybu. Takže kdo mi řekne, že jsem nehubla, protože jsem byla líná, dostane přes hubu.