Prošla jsem si v životě různými stravovacími obdobími, ze zdravotních i etických důvodů, a nikdy jsem problémy neměla. Prostě si vždy dám, co "můžu" (největší problém byl s bezlepkovou dietou a to v restauracích, ale to už je jiná kapitola), v práci jsme si svačiny ani talíře nekontrolovali, občas zavtipkovali, ale jak už napsala Žžena, dospělý člověk by měl být srovnaný s tím co je a co jí, a schopen fungovat v jakékoliv společnosti, a tam jíst či nejíst, pít či nepít co chce.
Já sama neřeším, co lidé vedle mě jí či pijou (pokud to nejsou moje vlastní děti - které už se pochopitelně taky těší, až je zahrnu do skupiny "ostatní lidé" a nebudu je řešit