Děkuji za reakci. SJ nepokládám za křesťanskou církve, nicméně to je vzájemné. SJ uznávají jen svoji víru, ostatní jsou pomýlení. Ale nešlo mi v tom mém příspěvku o to, abych nějak SJ skandalizoval. Byl jsem tam kritický právě proto, že tu řadu nešvarů, co u SJ vidím, tak vidím, třeba v menším, i jinde.
K dvěma konkrétním věcem. I když jak jsem psal, ono jde hlavně o tu poslušnost, tu jsi jaksi vynechala. Budiž.
1. Boží jméno. Ve SZ je uváděné, také já si myslím, že není podstatné. Stejně tak věřím, že Bůh rozumí jménům v překladu. Tj. že není podstatné, jestli je v české verzi Ješua či Jehošua a nebo Ježíš. Ve SZ je Boží jméno užíváno, asi ten počet sedí. Je otázka, jestli to jméno neznamená něco jako JSEM (JSEM, KTERÝ JSEM). A jméno fungovalo spíš pro odlišení, aby Bůh měl nějaké jméno, k odlišení od bohů pohanských.
V NZ nikde není Jehova či Jahve, pominu-li překlady Nového světa (či jak se nazývají překlady SJ). Nakonec i ve SZ je vícekrát použito oslovení Bože. Ježíš se na kříži modlil žalm, kde říkal Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil. Proč neříká Bože Jehovo (nebo přeloženo v kralické Bože Hospodině), proč jsi mě opustil. Modliteb k Bohu je v NZ celá řada, nikde není použito Boží jméno v hebrejské podobě (JHVH, samohlásky neřešme). Oslovení jsou Bože, Pane případně jsou modlitby adresovány přímo Ježíšovi. Kamenovaný Štěpán se modlí Pane Ježíši, přijmi mého ducha. Což je pro SJ problém, modlit se k Ježíšovi. Pro mě je Ježíš Bůh, tj. Boží Syn. Není stvořením, byl zrozen, což není totéž. Dle více míst Bible je patrné, že Ježíš tu byl dříve, než se narodil jako Ježíš, syn Marie tady na Zemi. Dříve než byl Abraham, já jsem (to já jsem jako by odkazovalo k Božímu jménu). Skrze Ježíše bylo vše stvořeno, říká ev. Jan. To by bylo ale na dlouhé psaní, příkladů celá řada.
Pokud jde o krev. Příkaz pro křesťany z pohanů (národů, tj. ne Židů) byl, že můžou jíst maso (třeba z vepře), ale ne krev, pak by měla být zvířata poražena podříznutím, ne jen udušením. Jinde zas je psáno, jezte vše, co se prodává v masných krámech. Z obchodu (či ze zabijačky) nenosím krev ani výrobky z krve - jelita, černé tlačenky, černé polévky ap. Neřeším, že např. ryby nejsou nechány vykrvácet, protože to neřešil ani SZ. Příkaz nejíst krev pochází z doby Noeho, kdy bych explicitně dovolil jíst maso, místo plodů (tj. ovoce a obilí). Původně maso zvířat k jídlu lidé neměli. Pokud jde o krevní transfúzi, jde o něco zcela jiného než o moji stravu. Bůh v příkazech dává pravidla pro stravu, ne pro medicínské postupy.
Jinak si myslím, že víra je o něčem jiném. Za prvé je o božství Ježíše Krista. Vírou v jeho jméno a tím, kdo on je, člověk získává spásu. Dle SJ to byl někdo jako nejvyšší prorok. Prostě nedůležitější z lidí, dokonalý - ale ne Bůh. Toto vidím jinak a to zásadně. U SJ sice taky říkají, že Ježíš byl Boží syn, ale ve smyslu, to jsme přece všichni. On byl první, ale první člověk - ne Bůh.
U SJ (a bohužel nejen tam) člověk má být zformován do latě dle určité doktríny, přijmout poslušnout vedení sboru a celé organizace. Víra, co má věřit, to mu je přesně dáno a tak tomu musí věřit, jinak nevěří správně. Já věřím, že víra ke spáse je jednoduchá. Uvěřit, že Ježíš je Boží Syn, co se stal Synem člověka, když se narodil v Betlémě. Uvěřit, že zemřel za hříchy všech lidí, tedy i moje. Vírou v Ježíše a v to, co On pro mě udělal, plus vyznáním této víry vlastními ústy (kdy jde o vyznání srdce a ne zopakování formulky) a křtem v Ježíšovo jméno, člověk získá spásu. Aby člověk pochopil, co ke spáse potřebuje, to jde vysvětlit během čtvrt hodiny, ne-li i méně. Nemusí do sebe soukat složité a bizarní nauky, co vymysleli lidi.
Církev ve středověku vymyslela X věcí, co má člověk plnit, aby dosáhl spásy. Pak přišla reformace s tím, že spása je dar, který se přijímá vírou. Já tomu věřím, že spásu nezískám náboženskými úkony ani vírou např,. v učení SJ. Za křesťany pokládám i lidi, co věří X věcem jinak než já. Pokud věří tomu základu stejně (Ježíšovo božství a spása v jeho jménu), tak mají spásu taky. Jediná věc je, aby u nich ta víra nebyla fakticky vyprázdněná. Tj. nevěřili současně v opak té víry a ty věci, co věřím (a nejen já) neopakovali jen jako formulku, bez obsahu.