"Navíc zde bylo od vás napsáno, že v Bibli nikde není zmínka o Trojici Boží"
Špatně jsi mě pochopila, mluvila jsem přímo o jasném označení slovem "Trojice", "Svatá Trojice", či jakékoli podobné označení- ne nějaké překroucené verše z Bible. Bible se totiž vysvětluje Biblí. A tak jestliže mi dvas verše poukazují na jakési spojení oněch tří osob v jednu, musím dát v kontext všechny verše z Bible, které o oněch třech pojednávají. Už jsme to tady sáhodlouze rozebíraly v předešlé diskuzi.
Např. Skutky 7:56 „Hle, vidím nebesa otevřená a Syna člověka, stojícího po pravici Boží.“- proč neviděl i Svatého ducha? Proč Svatý duch nemá jméno stejně jako Ježíš a Jehova? a pak... Syn nikdy nemůže být roven otci. Mohou se stotožnit v názorech, postojích, mohou mít dokonce podobné vlastnosti nebo fyzickou osobu, ale nikdy nebudou jedno!
....
"Protož jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého, Učíce je zachovávati všecko, což jsem koli přikázal vám. A aj, já s vámi jsem po všecky dny, až do skonání světa. Amen"
Jméno- může znamenat i něco jiného než jméno osobní. Když řekneme „jménem zákona“ nebo „jménem republiky“‚ nemíníme tím osobu jako takovou. Slovem „jméno“ se v těchto spojeních odvoláváme na to, co zákon představuje, nebo na jeho autoritu a také na to, co představuje nebo požaduje republika. Tento význam může mít i řecké označení pro „jméno“ (o′no·ma). V textu u Matouše 10:41 se některé překlady (KB, ČB) řídí doslovně řeckým textem a říkají, že ten, kdo „přijímá proroka ve jménu proroka, odplatu proroka vezme; a kdož přijímá spravedlivého ve jménu spravedlivého, odplatu spravedlivého vezme“, zatímco modernější překlady říkají: „přijme proroka, protože je to prorok“ a „přijme spravedlivého, protože to je spravedlivý“ nebo podobně. (EP, Pe, Šk, NS) Proto je v Robertsonově díle Word Pictures in the New Testament (1930, sv. I, s. 245) ke slovům u Matouše 28:19 uvedeno: „Jméno (onoma) je zde použito způsobem, jímž se v Septuagintě a v papyrech obvykle vyjadřuje moc nebo autorita.“ Křest ve ‚jménu svatého ducha‘ je tedy projevem uznání, že tento duch pochází od Boha a že působí v souladu s Boží vůlí.

Učení, že svatý duch je osoba a součást „Božstva“, se stalo oficiální církevní naukou teprve ve 4. století n. l. „Otcové“ rané církve to neučili. Justin Mučedník ve druhém století n. l. učil, že svatý duch je ‚vliv nebo způsob činnosti Božstva‘; ani Hippolytos netvrdil, že by svatý duch byl osobností. Písmo samotné jednoznačně ukazuje, že Boží svatý duch není osoba, ale že to je Boží činná síla, kterou Bůh používá k provedení svého záměru a k vykonání své vůle.
Především je třeba povšimnout si toho, že slova „na nebi: Otec, Slovo, a Duch svatý, a ti tři jedno jsou“ (KB), která jsou uváděna ve starších překladech v 1. Jana 5:7, jsou ve skutečnosti neautentické dodatky k původnímu textu. Poznámka pod čarou k tomuto textu v katolickém překladu, který pořídil Dr. Ondřej M. Petrů O.P., zní: „Podle všeobecného dnes úsudku však tato slova k biblickému textu nepatří. Byla to původně asi okrajová poznámka v některém rukopise, která byla později přejata do textu.“ Bruce Metzger ve svém díle A Textual Commentary on the Greek New Testament (1975, s. 716–718) podrobně sleduje dějiny tohoto neautentického dodatku. Uvádí zde, že tato pasáž se poprvé objevuje v pojednání nazvaném Liber Apologeticus, jež pochází ze čtvrtého století, a že ve starých latinských rukopisech Písma a v rukopisech Vulgáty se vyskytuje počátkem šestého století. Ani katolické, ani protestantské moderní překlady je všeobecně do vlastního textu nezahrnují, protože uznávají jejich neautentičnost. (EP, Šk, ČLK)
Zosobnění není důkazem osobnosti. Je pravda, že Ježíš mluvil o svatém duchu jako o ‚pomocníku‘ a říkal, že tento pomocník ‚učí‘, ‚vydává svědectví‘, ‚dává důkaz‘, ‚vede‘, ‚mluví‘, ‚slyší‘ a ‚přijímá‘. Původní řecký text ukazuje, že Ježíš na tohoto „pomocníka“ (parakleta) někdy použil osobní zájmeno mužského rodu. (Srovnej Jana 14:16, 17, 26; 15:26; 16:7–15.) V Písmu není neobvyklé, že je zosobňováno neboli personifikováno něco, co ve skutečnosti osobou není. V knize Přísloví je zosobněna moudrost (1:20–33; 8:1–36); v původním hebrejském textu jsou v souvislosti s ní používána zájmena ženského rodu a v českých překladech zde je ženský rod. (KB, ČB-Hč, He, EP) Moudrost je zosobněna i u Matouše 11:19 a Lukáše 7:35, kde je uvedeno, že má jak „skutky“, tak i ‚děti‘. Apoštol Pavel zosobnil hřích a smrt a také nezaslouženou laskavost jako „krále“. (Ří 5:14, 17, 21; 6:12) Mluví o tom, že hřích „dostal popud“, ‚vyvolal . . . chtivost‘, „svedl“ a „zabil“. (Ří 7:8–11) Je však zřejmé, že Pavel tím ve skutečnosti neoznačoval hřích za osobu.
..........................
"Překlad Bible jehovistické už nenapíšu, neb jsem ji z domu vykázala jako dílo nečistého. Ale jen bláhový zde nevidí sjednocenost Boha Otce, Syna a Ducha Svatého, tedy Boží Svatou Trojici. "
Na to máš samozřejmě právo.
JInak co si myslíš o tom co jsem citovala už dříve přímo z katolické encyklopedie, že nauka o trojici byla přijata až ve 4. stol.n.l. ?
...................................
"Ad Boží jméno: Ex 3/14 Na Mojžíšovu otázku, jaké je Boží Jméno, je odpověď poněkud jiná, než vykládáte vy.
Bůh řekl Mojžíšovi: „JSEM, KTERÝ JSEM.“ A pokračoval: „Řekni Izraelcům toto: JSEM posílá mě k vám."
A v čem je jiná prosímtě? Lehce si popletla dvě věci. Jméno jako takové a pak význam jména. (Mé jméno je Andrea a význam mého jména je "statná, odvážná" (naši se lehce sekli , takželogicky mě lidé oslovují mým jménem, ne jeho významem, to neznamená, že jsou to tupouni, kteří překrucují skutečnost) A tento citát běžně používámeze 3.Moj. používáme, protože považujeme význam Božího jména Jehova, chceš-li Jahve či Jah za pro lidstvo velmi důležitý!
Ještě, když už zde řešíme kdo co překrucuje a vynechává, upozorním na Ekumenický překlad. Ve vysvětlivách, odstavec 3. Jména...(v mé Bibli na str. 12)
"Jména osobní jsou v hebrejštině často složena s teoforickou částicí jó- nebo J´hó- na začátku či -jáh nebo -jáhú na konci. Obojí je staženo z jména Božího Jahé, jež v navázání na STAROU ČESKOU TRADICI NAHRAZUJEME SLOVEM HOSPODIN."
Tož k tomu asi ani už nemám co dodat.