V azyláku bych se mimojiné setkávala se svými žáky...Měla bych u nich jistě velkou autoritu...Ale to je samozřejmě podružné. Manžel se o děti stará, má lepší bytové i ekonomické podmínky, lépe placené místo nežli já. Já důkazy jeho psychoteroru nemám, nikdy mě nenapadl natolik, aby ho mohli vykázat a já měla nějaký důkaz. On "zalehává" tělem, tlačíá do rohu, brání odchodu, občas si strčí a hlavně, hlavně neustále hurónsky řve. Psychické týrání se těžce prokazuje. V rodině má právníka, neustále mě s tím vydírá. Navíc, jak říká, ať si klidně jdu /bez dětí), on mě nedrží...