Když jsme byli s bráchou malí, museli jsme doma pomáhat opravdu hodně. Mytí a utírání nádobí bylo samozřejmostí, uklízení v pokojíčku, o víkendu velký úklid - vysávání, utírání prachu atd. Neskutečně nás štvalo, že každou sobotu jsme museli brzo vstávat a nastoupit k úklidu. Asi to bylo dobré, protože brácha je tak vycvičený, že švagrová v podstatě doma vůbec nevytírá, nemyje nádobí ani okna - to všechno dělá brácha
Nicméně jsem se zařekla, že tohle já nikdy po svých dětech chtít nebudu. No, máme doma prvňáka, povinnosti nemá skoro žádné - v podstatě jen věci do školy, jednou týdně si uklidí pokojíček. Zase si říkám, že bych ho asi měla trošku více zapojit... Jenže já jsem ten typ, co si radši udělá všechno sám a pořádně