vím jistě, protože v petadvaceti s novorozencem, jsme se cítila stará a za zenitem, že bych si tehdy o stejně starých ženským myslela, že jsou to kozy blbé zbytečně riskující - dneska, at chci nebo ne, jsou moje pocity zhruba v duchu " chudák holky, nedhadly to, je to moc tvrdý trest za mladickou nerozvážnost" a co mne skoro paralyzuje je, když si představím jejich mámy - na místě jejich matek bych zešílela, doslova. Asi bych své díte viděla raději mrtvé, než třeba na pořád nezvěstné s velkou pravděpodobností, že velmi trpí.