Naši byli sice při mém cestování hodně nervózní, ale hysterák ani zákazy nepadly.
Jednak věděli, že mi stejně v cestě nezabrání, a pak máme v rodině různé excentriky a jednoho známého cestovatele.

Když jsem byla jednou v opravdu blbé situaci a hodně jsem se bála, máma měla sen a dokonce se jí zdály útržky toho, co jsem sama cítila a zažívala.

(Letěla jsem z pralesa v příšerném stroji, který už nějaké šrámy utržil, navíc bylo období, kdy byla celá země obklíčena nátlakovými skupinami včetně všehoschopných veteránů z občanské války, které postupně zabíraly letiště, hraniční přechody a hlavní silnice. Moje letadlo bylo podle novin poslední, které z onoho letiště odletělo. A to jsem ten den ještě stihla zabloudit sama v pralese a nepřijel pro mě objednaný autobus – musela jsem si sehnat vlastní odvoz z džungle na letiště. Prostě smolnej den.)