Já s Len souhlasím. Také si myslím, že nemám právo děti nějak "chránit" proti jejich vůli, až budou dospělé.
Když se dítě rozhodne, že půjde např. bojovat někam do Afghánistánu, tak sice zešedivím a možná i zešílím, ale to bude můj problém, potomek má právo vybrat si svou životní cestu podle svého.
Samozřejmě, že závazkem je partner a děti, na ty je třeba brát ohled, ale ne na strachující se rodiče. Nechtěla bych, aby si mé dítě nesplnilo sny jen z ohledu na můj strach.