Osobně mi připadají dost hrozný takový ty škodolibý příspěvky. Nicméněmoje pocity sjou přinejmenším rozporuplné.
Jsem cestovatelské a riskující rodiny, pradedeček strávil kus života mezi indiány a podobně - a to byl jaksi vždycky vzor, který jsme měli před očima :) Když jsem začala chodit se svým nyní mužem, tak jsem se právě chystala na odjezd do tehdejší válčící Jugoslávie pomáhat v uprchlickém táboře - v rámci skupiny, která měla vyjet od nás ze školy(rodiče pochopitelně poněkud šíleli). Místo toho jsem se nakonec zamilovala a vdávala... Během let jsem si v několika situacích uvědomila, jak ráda bych jela někam na humanitární misi v Afgánistánu či něco podobného - ale mám rodinu a děti, což je pro mě prostě stopka. Kdyby mi ale bylo 25 a byla bych bez závazků, asi bych teď v ČR nežila. T9m vším chci říct, že ty holky docela chápu.
Zároveň si myslím, že řada lidí ta rizika skutečně podcení, neumí si představit, že by se něco mohlo stát právě jim. Dcera kamarádky teď studuje na VŠ právě humanitární pomoc a na podzim procházeli velmi rvrdým výcvikem přežití - to bych považovala pro takové cesty jako nutnou přípravu. Také bych za sebe necestovala jako samotná ženská. To není nic o nějakých vlastních předsudcích, to je čistá prevence, když jedu do země, kde ty předsudk panují.
Zároveň ale o těch holkách a o tom, jak konkrétně se připravovaly, vlastně nic nevíme. Takže fakt těžko soudit. To, že to nebraly úplně na lehkou váhu, je patrné přinejmenším z toho, že si vzaly policejní doprovod.
Jinak mmch. ve stejném nebezpečí se ocitají váleční zpravodajové, pochopitelně vojáci, pracovníci humanitárních misí... to jen tak na okraj.
Pokud by se moje dospělé dítě rozhodlo pro takové povolání či cestování, tak bych asi strach měla, vyptala bych se podrobně, jak je jištěné apod. a pak... bych ho prostě musela nechat jít. Protože sice jsou to moje děti, ale jejich život nevlastním. Doma bych se klepala,ale nedávala bych to moc znát, protože můj muž by se klepal určitě víc, jak nás znám, takže bycb byla ta, kdo uklidňuje. A modlila bych se, co by mi tak zbývalo.