já nevím, nám přijde normální se vzájemně podporovat, takže ano, "ohledy" na mě doma brali. začala jsem s bakalářským studiem když bylo starší dceři 4 roky a synovi 1 rok, školu jsem měla jednou za 3 týdny pá+so, v tu dobu hlídal někdo z rodiny (manžel, jeho rodiče i moji rodiče pracují, ale fakt mi vyšli vstříc a "vysřídali se" každý jednou za semestr). Trhání rekordů v domácích pracech jsem neprovozovala nikdy, z chleba s máslem k večeři taky nikdo ujímání nemá, manžel umí děti zaopatřit úplně stejně jako já (a ještě si to užije a děti s ním mají víc zábavy). Učila jsem se teda spíš po nocích, měla jsem dost rozhozený režim, ale to byl spíš můj problém, protože já se potřebuju soustředit v tichu a klidu a tak se mi učilo nebo psalo nejlíp, když všichni spali. Unavená jsem byla fest, nejhorší byl ten třetí poslední rok, manžel byl služebně v zahraničí a já musela zvládat sama, naštěstí mladšího vzali na půldenní do školky a mohla jsem tak ten čtvrtý rok mateřské využít k dostudování. A teda u obou babiček jsem měla podporu, tchyně si od ledna brala děti na víkendy abych dopsala bakalářku, líbám jí za to ruce. I přes tuhle všechnu luxusní podporu jsem ale na konci studia byla taky vyšťavená (ten poslední půlrok byl peklíčko, no).