U nás byl taky nejhorší začátek, syn měl 2 roky, dcera 4, syna jsem do září kojila, byl totální závyslák, nikdy beze mne nebyl dýl jak hodinu. Pak to šlo ráz na ráz, odstavit, zabouchnout dvěře a nemyslet na to, co se děje doma. Manžel nebyl zvyklý hlídat, bral to jako utrpení. Zítra jdu do školy naposled, uteklo to hrozně rychle a a na nikom to nezanechalo následky. Manžel si časem zvykl a teď už ani nechápe, z čeho byl zpočátku tak vyjančený. Když jsem ve škole, tak se o děti postará (nebo je rozveze k babičkám), uvaří i poklidí,když má náladu. Jinak se snažím školou doma neprudit, učím se a píšu po nocích, už jsem si zvykla a vyhovuje mi to tak.