Tak mi malou pohlídala vždy babička ten den (jednou týdně),co jsem šla do školy.Bylo to od odpoledne do večera.Manžel byl od rána do večera nebo pozdního odpoledne v práci.Učila jsem se,když byla malá ve školce a tak nějak za pochodu.S domácností mi nikdo nepomáhal.Já byla tedy dost ve stresu,protože dcera je AS a pořád mi říkala "maminko ,neuč se"...bylo to takové na hraně.Seminárky jsem psala tak,že se vedle mě válelo dítě,hučelo do mě a já ťukala na PC.
Jinak mě to hrozně bavilo,ve škole jsem se odreagovala,našla si kamarádku-bylo to vytržení ze stereotypu.Ten stres tam však byl taky,prostě jsem poctivec a chtěla jsem mít vše perfektní.Druzí si třeba psali vesele taháky..ne všichni..
Při zkouškovém mi nejvíc pomohla babi v hlídání a manžel mě zas podporoval psychicky. A dodnes si pamatuju na obrovský koš prádla žehlení a nebyla jsem sama.Holky ze třídy mluvily taky o zanedbané domácnosti.
Jinak všem studujícím držím je to náročné.