Žiju s depresivním manželem 5 let od zahájení léčby, rok ID, naučila jsem se respektovat, že má deprese, ale už nepřemýšlím, co jsem udělala blbě já. Panice propadám jenom, když mi dlouho nebere telefon.
Co se zdravotnické péče týče, jsem velmi roztrpčená. Nevím sice co řešej při krátkých nefrekventovaných návštěvách u Mudr., ale jsou to hodně stojaté byrokratické vody a celý ten kolotoč včetně částečné invalidity mi připadá trochu alibistický.
Tobě radím si hodně trvat na svém životě a z manželových depresí se nehroutit. My máme luxusní vztah, můj muž si zachovává osobnost i humor a já to to jeho zobání antidepresiv beru jako bonus, že při jeho introvertním naturelu nemusí platit plné odvody.