Mám partnera s depresemi (a i jiným závažným onemocněním, které nechci specifikovat). Žijeme s tím už cca 2 roky, 1 rok od zahájení léčby. Poté, co dostal antidepresiva jsme celkem dobře fungovali jako pár i rodina, i když změny oproti minulosti tam byly, to je jasné... Nebo tedy já jsem měla pocit, že to zvládáme oba. Momentálně má partner antidepresiva asi 2 měsíce změněné, protože se mu znova objevily úzkostné stavy, v tomto ohledu se teď cítí líp, ale zas šla do háje sexuální funkčnost. I to nějak řešíme, mluvíme o tom a teď jde partner k psychiatrovi, kde to s ním chce taky probrat.

Jenže, co je teď problém... minulý týden jsme měli vážnou rozmluvu, kdy manžel říkal, že se necítí dobře, ale deprese to prý není. Že má pocit, že mu něco chybí, že něco hledá - zároveň ale neví co, že potřebuje víc svobody, že chce, aby život plynul nenásilně jako předtím, než se přihlásily deprese i ta jeho další nemoc. Když jsem se ho ptala, jak dlouho to trvá, tak nedokázal říct, jen že je to postupný proces. Po této rozmluvě se manželovi částečně ulevilo (i když tyto pocity ho pronásledují stále), ale mě naopak velmi přitížilo. Mám najednou strach, cítím se v ohrožení jak já, tak mám obavu i o naši rodinu jako celek. V podstatě nevím, jak se teď mám chovat, chce se mi brečet, jsem nervózní, mám pocit, jak tygr v kleci. Máme teď slavit 10.leté výročí sňatku, chceme někam jet sami na víkend, ale já mám strach, že si to snad ani neužiju. A co teď s tím, babo raď