Přidat odpověď
Nechtěla jsem, ale toto léto jsem chápala to, co popisuješ, kamarádka má jedináčka více méně jako je náš starší a léto si božsky užili, jezdili vláčkem k vodě, pohodička, já válčila s kojením a krmením obou dětí, připadala jsem si jako oškubaná Iris z příběhů o Dášeňce. Bylo to hrozný léto. Ale teď se k sobě začínají mít a začínají tvořit partu a já jsem nesmírně šťastná, že mám oba. Spíš teď podobné pocity, jako popisuješ, zažívám po druhém, původní plán byl tři, ale asi se mi do toho chtít nebude, a jako bonus třetí trimestr, kdy mi není dobře a porod, že.
Moje mamka bla rozhodnutá, že jen mě. Ale pak si našla druhého muže a měla dítě po deseti letech a dodnes tvrdí, že je to nejlepší rozdíl, kdyby v té době měla dobrého partnera, tak lajsne ještě třetí po dalších deseti. Akorát mě bylo skoro celé dětství smutno. Ale to prožívá každé dítě jinak, jiné je rádo, že nemá konkurenta.
Předchozí