Buchli,

promiň, holka omluvenku MĚLA. Vyžádala si souhlas s odchodem od učitele během odpoledního vyučování. Předem o tom nevěděla, tudíž písemnou omluvenku předem přinést nemohla.

Nevím, jestli vaše škola je tak rezolutní, že by žáka bez písemné omluvenky předem nepustila v žádném případě - mně to připadá přehnané, protože si dovedu představit dost okolností, kdy je to velmi potřeba - ale prosím.

Je naprosto možné a velmi pravděpodobné, že Pawlla nebo její dcera si MĚLY vyžádat souhlas předem. Že učitelka, která dceru pouštěla, např. předpokládala, že o tom třídní ví, a brala to čistě jako informaci pro sebe. A je naprosto možné, že pak je dodatečná omluva už nepřijatelná a učitelka se rozhodne nezamhouřit oko a napíše ty hodiny jako neomluvené. V tom případě bych chápala debatu nad způsobem opuštění školy, a i když by mi to přišlo v dané situaci zbytečně tvrdé (dcera neodešla zcela neohlášeně), pochopila bych, že pak už by škola omluvenku nepřijala a napsala neomluvené hodiny. Jo, skřípla bych zuby, ale pochopila bych a takto bych to vysvětlila i dceři - jako trest za blbost, holt, nikoliv za zlý úmysl.

Ale pokud to ta třídní vidí takto, snad by dokázala jako dospělá osoba a pedagog říct - dodatečnou omluvu po takovém opuštění školy během vyučování, k jakému došlo včera, nelze uznat (viz školní řád) a buď, pokud považuje za možné přimhouřit oko, vyžádat si kontakt s matkou, nebo pokud z nějakého důvodu mhouřit oko nemůže, nechce či nehodlá, tak prostě napsat dvě neomluvené hodiny.

Pořád nevidím žádný důvod, proč napadat samotný předmět omluvenky.

A jak se tu rozohňujete, tak mi je z některých vašich výroků fakt nedobře.