Zděděnou andulku, majitel odrostl a neměl čas se jí věnovat (je profi žokej). Takhle my přicházíme ke zvířatům běžńě, je mi jich líto, vezmu je). Andulka je skvělá, majitel ji myslím vypiplal od ptáčete, myslím, že ji i dokrmoval. Sedá na rameno, prst... Miluje lisdskou společnost.
Nepřijde mi, že je hlučná, občas pípá, ale nijak moc, v dětsví jsem měla zebřičky a chůvičky, byly hlučnější. A to ji ted máme v ložnici. Co nemám už psy, je to jediné zvíře doma a já jsem za něj vděčná, dcera ještě víc.