Kiko, jsi spoluzávislá. Ten začarovaný kolotoč můžeš přerušit jenom Ty. Chodíš k psychologovi, to je moc dobře.
Není ve Tvých silách z té osoby, která Tě porodila, udělat milující maminku, kterou Ty si představuješ. To prostě nezměníš, jí nezměníš, a trápíš se jenom svými požadavky a očekáváním vůči ní, která jsou ale nereálná.
Mě to odstřižení taky pomohlo, s matkou si vyměním 1 zdvořilostní SMS za rok, a mám klid. Její telefonáty s obsahem "slovního průjmu" jsem odmítla poslouchat, a protože nemohla spustit ty sebelítostný litanie, a můj život jí nezajímá, tak přestala volat. Na narození vnučky reagovala slovy "je lepší když se narodila v 7.měsíci, než v 8.". No, ani ve kterým měsíci těhotenství jsem byla neví, natož aby se zajímala, jestli jsme s malou v pořádku. Božský klid. Do mé skutečné rodiny patří jiní lidé. Jako bylo mi taky líto, hlavně na začátku těhotenství, že neprožívám s vlastní mámou to těšení se, chystání výbavičky a tak, jenže jí nezměním, a já už jsem dospělá. Tak se chodila kochat teta, a její zájem byl tisíckrát opravdovější a příjemnější.