Mluvnice každého jazyka je logický systém, kterým se jazyk používá - proto je dobré se naučit jeho zákonitosti. Naneštěstí čeština v tomhle patří k nejtěžším jazykům světa . Vzhledem k tomu, že nemá ve větách pevný slovosled, tak se děti učí "větné rozbory", aby prostě rozpoznaly, co se ve větě k čemu váže, které slovo souvisí logicky s kterým - co z toho vyplývá pro jeho postavení ve větě a co pro význam. Pro lidi, kteří mají jazykový cit a nějak to vnímají i bez rozboru, se to zdá zbytečné... ale prostě to děti učí vnímat vazby jednotlivých slov k sobě tak, aby vytvořily smysluplný celek. Jen je škoda, že se to učí tak neskutečně suchým způsobem - nesnášela jsem to a dodnes mám pocit, že naše profesorka na gymplu z toho sama nebyla moc chytrá. Bavilo mě to až jako valenční syntax na výšce. Chápu, že v jazyce podobně jako v matice je třeba některé věci nadrilovat, protože jejich odvozování by trvalo zbytečně dlouho, ale řekla bych, že řada věcí by se zajímavějším způsobem udělat dala.