nevím, co napsat, neustále píšu a mažu...

u psycholožky jsme už byli (kvůli chování vůči bratrovi), vlastně nám moc neporadila, pouze zkoušet různé přístupy, že se snad nějaký ujme.. být důslední (myslím, že v rámci možností jsme), nechci jí otrávit dětství tím, že na ni budu pořád křičet a něco jen zakazovat... ale lásku vůči bratrovi jí prostě naočkovat neumím, snažím se ji donutit, aby ho alespoň respektovala a nesrážela neustále jeho výkony, jenže jak jinak než domluvou (která nefunguje)? zkoušela jsem ji motivovat, aby na něho byla pyšná, že ho může něco naučit, ale to ji taky nebere..
přece ji nebudu bít, to by jí taky moc nepomohlo :-(