Přidat odpověď
No, neberu děti a zvířata jako protivníky.
Krom kohouta.. Kohout se ze začátku prsil a snažil se nazńačovat útok, tak jsme mu řekli, že ho zabijeme, až doroste kolega, a on zatím asi vyspěl a nebudeme ho muset zabít. Nějak věřím, že nám přesně rozuměl, o co jde-. To souvisí s dětma jen okrajově, přímo na dítě nezaútočil, ale bála jsem se do budoucna nechávat děti na zahradě když tam je tenhle pakoušskej kohout.
Kocour smí jen do jediné postele, uspává starší miminko.
Jednou jsem musela - de mého tehdejšího názoru - dát pryč kočendu, co začala reagovat neurotickým močením mimo wc na stres a nedostatek klidu v malém bytě. Až později mi došlo, že vyhodit z bytu jsem měla toho chlapa, co k nám vodil psa, co se ho kočka bála. /plně jsem si to vlastně neodpustila, kočka žila kratší čas na jednom statku a pak ji roztrhal jeden pes. Byla jsem pořádně pitomá. Myslela jsem že to je dočasné řešení než se přestěhuju, aby kočka mohla chodit ven..
Psa je mi líto, že nemá dostatek pohybu jako dřív, prtž s miminem dvě hodiny pěšky neurazím.
Jinak zvěř má zásluhu že spoluvychovává děti. A děti jsou šťastné.
Předchozí