Bohužel si myslím,že je nemocná a přece k nemocnému člověku bych se neměla otočit zády.Ale když to neudělám,zničím sebe a svou rodinu.Už se mi dařilo se odpoutat a přišly výčitky,že na ni nemám čas.


Kiko, bohužel si myslím, že tvoje máma ti plánovaně ničí život, že si s tebou pohrává, že cítí, že se cítíš vinná a přes tu vinu s tebou manipuluje.

Hraje si s tebou jako kočka s myší, má tě jako kopací míč, když si potřebuje kopnout, ale k ničemu víc.

NIKDY TI TO, CO SI OD NÍ CHCEŠ POMOCÍ A ZÁJMEM VYPROSIT, NEDÁ. Smiř se s tím.

V širší rodině mám příklad, kde matka milovala dvě mladší děti, nejstarší dceři celoživotně doslova kálela na hlavu a ta se chovala přesně jako ty - tím víc si chtěla lásku zasloužit. Nechala si od ní ubližovat, pak tahala své frustrace domů, tam s tím otravovala manžela i děti, až bylo dusno. Přesto nedokázala udělat radikální řez, léty to poznamenalo její rodinu, odřízla se od té matky až pozdě, když byla těsně před kolapsem.

Ty máš pěkně našlápnuto dopadnout taky tak, tím spíš, jestli máma začne zase chlastat, začneš jí pomáhat a úplně tě ta tvoje zploditelka vysaje a zničí. Nenech lítost, aby nad tebou zvítězila, přistupuj k ní podle toho, jak ona přistupuje k tobě.
Nic lepšího stejně nezískáš, i kdyby sis nohy ušoupala.