".Je mi z toho moc smutno,když třeba jsem u kamarádky a jí volá její máma a slyším,jak ji vesele dodává odvahu,vyslechne ji"
Je velmi těžké překonat to, že "zrovna my máme takové rodiče". Znám to podobně, i když ne takto intenzivně (rodiče nepijí). Musela jsem se naučit "být si sama pomocnými pažemi i naslouchacími uchy i
i
", popř. k tomu účelu zneužívávám přátele nebo Rodinu, ale od rodičů prostě nechtít, co mi nemohou (neumějí) dát.
Alkoholik pije, aby tím "přetloukl" svůj pocit, že si zpackal život. Blbě se proto přestává, protože by musel místo toho vyřešit to, co si zpackal. Ale bez toho pití to většinou nedokáže...a bez toho, aby přestal, to zase nevyřeší...a do léčebny by se musel rozhodnout jít dobrovolně, čemuž zase musí předcházet to uvědomění si...čili pro mnohé začarovaný kruh. Já moc obdivuju lidi, kteří dokázali skoncovat s nějakou závislostí.