Já nevím, jestli jsem zvířata odsunula na druhou kolej,už se o ně tak urputně nebojím, ale když byla fena nemocná, byla bych kvůli ní zrušila štědrý den, nejedla jsem, čekala na telefon z chirurgie... Samozřejmě nemiluju sněhuru tak, jak dceru, ale pořád ji, myslím, miluju dost :) A když niki uspávám, Sněha si automaticky lehne vedle ní, nechá se taky obejmout a uspat (pes samozřejmě usíná líp a nepindá). Když je tak vidím spát, mám pocit dobře vykonané práce. Asi jsem čévéčka nikdy neměla místo dítěte, ale prostě proto, že je mám ráda a jsou mi příjemná sama o sobě.