Starší syn byl taky takové mimino. Od narození do čtyřech, pěti měsíců prořval téměř v kuse. Byla to hrůza. V noci usnul, za půl hodiny řev, tak to bylo celou noc. Ráno kolem páté, šesté si probral, a řval znovu. Pak si dvakrát denně na dvacet minut zdříml a jinak snad téměř stále řval. Nemohla jsem s ním ani chodit ven, jedině kdy byl v klidu, bylo když jsme se procházeli kolem hlavní cesty a slyšel jezdit auta. Myslela jsem, že se zblázním. Jak se začal v půl roce stavět, tak už nebrečel, ale od té doby neposeděl a frekvence spánku bohužel zůstala.