Denýsku,
vidíš a já to jako domorodec udělala - pod námi se přistěhovali starší manželé o generaci starší než já a předminulý rok před vánoci najednou přijela sanita - pán dostal infarkt. Druhý den jsme šli s dětma na procházku a já nandala cukroví do krabičky a fotku dětí, jak se fotili na PFko a zazvonila na paní, jak se daří pánovi ... paní se vypovídala a byla vděčná, že jsme jí rozptýlili. Potom v létě kdykoliv jsme šli kolem, tak děti dostaly jahody, maliny, borůvky - prostě zrovna to, co jim rostlo na zahradě.
A jiné paní zase nosíme rohlíky pro slepice a ona nám za to dává vajíčka. Manžel, když jede z práce a zrovna jede autobus z města, tak přizastaví a sousedky klidně popoveze domů ... bydlíme v kopci a třeba dneska celý den sněžilo, tak si už dřívě dojel na obecní úřad a poprosil o sůl a sám solí silnici před námi, aby ostatní vyjeli ... nebo v létě, když seká traktůrkem zahradu, tak poseká i kolem silnice ... prostě to chce ostatním ukázat, že můj život nezačíná a nekončí jen za mým plotem, ale jít se lidem přiblížit.
Nečekat, že oni přijdou za tebou.