Určitě bych používala od začátku svou mateřštinu. Koneckonců jsi jediná máma, kterou dítě má a spoustu slov znáš, nebo je pro tebe přirozenější je říkat slovensky. Tak proč bys to měla svým dětem upírat.

99 % lidí, kteří ti do toho budou kecat, nejsou přirozeně bilingvní a nemají ani zkušenosti s výchovou dětí ve vícejazyčném prostředí. U těch, kdo zkušenosti mají a taky kecají, si můžeš snadno prohlédnout, čeho dosáhli, a podle toho se zařídit.

Většina odborníků a "odborníků" také neví, o čem mluví, nebo sledují jen oblast vlastního zájmu. Miluju logopedy, kteří nedoporučují "plést dětem hlavu" dalším jazykem, dokud se neustálí různé pro ně podstatné či oblíbené hlásky. Jsou lidi s různými vadami řeči a učení, kteří se šťastně dožijí dospělosti aniž by se tyto vady podařilo zkorigovat – a upřít jim jazyk jejich rodičů nebo porozumění kultuře, z níž pocházejí, by byla pěkná sviňárna.

Přišla jsem do pracovního i osobního kontaktu s mnoha bilingvními rodinami a můžu potvrdit, že největší průšvih je zatajit dítěti mateřštinu matky. Těm dětem pak prostě něco chybí...

To, že se v těch rodinách mluví různě na střídačku všemi dostupnými jazyky, je normální. Nevšimla jsem si, že by to na někom zanechalo nějaké stopy. Jak mluví ostatní mezi sebou, je podle mě v zásadě fuk...

Sama jsem na děti mluvila zhruba 2 roky výhradně svou mateřštinou (protože to tak dělali někteří známí i pár příkladů z důvěryhodné literatury), teď to střídám podle situace.

Máš osvícenou logopedku, takových je málo, dělej, jak myslíš, a jak to cítíš.