Víš, moje milá, ona i tady už byla řada diskusí o tom, jestli vesnici nebo město.

Ty jsi zjevně typický měšťák, takže nemá smysl, aby mi vesničani (založením) jsme ti tu popisovali, co že je na vesnici proti městu báječného, protože to buď nepochopíš nebo to jako výhodu posuzovat nebudeš.

(Podotýkám, že já jsem na tom momentálně opačně - já vesničanka jsem "kvůli dítěti a milujícímu mužovi" nakvartýrovaná v bytě v centru města a trpím tu jak kůň a mohla bych tu hodiny nadávat na město a to, že tu nemám žádné sociální kontakty a kamarádky, protože město je děsivě anonymní a pokud tu nežiješ od malinka..)

Ono jde (jako vždycky) totiž jenom o přístup. Myslím, že jsi ještě hodně mladá, ale můžu se mýlit. Dozrát k tomu, že všude je chleba o dvou kůrkách a že nikdo nemůže mít v životě všechno, co chce. Máš muže, dvě zdravé děti, kde bydlet, muž slušně vydělává, takže asi nemusíš řešit, kolik jogurtů smíš koupit a že ti rodičák přišel o pár dní později atd. Holt máš muže založením vesnického a ty jsi měšťačka, někdo se bude muset přizpůsobit, když už to život zařídil tak, že jste rodina.

TJ. jasně, že můžeš rozbít rodinu a odstěhovat se do města, pak sem můžeš dát předem hlášku a spousta holek tady ti za takového muže urve ruce , zjevně je to slušná partie.
Baráky se totiž většinou nepořizují na rok nebo na dva, tedy taky se můžeš smířit s tím, že když už jsi v životě získala tolik, musíš něco zkousnout, pak se holt budeš učit na vesnici žít a třeba časem ty její krásy objevíš a zamiluješ se do ní.

Souhlasím s tím, že na vesnici si tě zřejmě jen tak sám od sebe nikdo nenajde, jde o to ale nestydět se a vyyužívat každé příležitosti k sociálním kontaktům, v podstatě s kýmkoli. Co sousedi z jedné a z druhé strany? U nás na vesnici to funguje tak, že lidi jsou hodně před barákem - víkendy - v pracovní dny se vesměs chodí do práce, že... Tj. v sobotu dopoledne stačí vylézt před barák, např. okopávat předzahrádku, zamést chodník či cokoli jiného, a tak to udělá skoro každý, tj. porozprávíme se všemi sousedy z obou stran... Nebo cinknu na paní, co má slípky, že jestli by mi neprodala domácí vajíčka, malýho beru s sebou, než to paní nachystá, malý kouká na slípečky, s paní s povykládáme... Soused ob dva na druhou stranu zas je děsně (chlapsky) šikovný, těším se, že tam malýho občas budu strkat, aby okoukl, jak se pracuje v dílně (od táty - měšťáka intelektuála - se to nenaučí, že...). Prostě musíš se nejdřív o těch lidech něco dozvědět, čím jsou zajímaví atd, pak budou příležitosti, jak se s nima dát dohromady. U nás na vesnici (300 obyv.) přitom je dětský klubík pro maminy - JENOM JÁ TAM NEJSEM, trčím tu v podělaným městě, kde sice "všechno je", ale je mi to naprd, protože dítě před barák hrát si nevypustím, nikdo tu se mnou jen tak nepokecá a moje dítě místo přírody bude znát druhy aut a obchody v místním nákupním centru, že, JÁ TU TAKY NECHCI BÝT, JÁ CHCI ZPÁTKY NA VESNICI.