tak já to mám osobně vyzkoušené, první rok - všichni mně říkali, neboj první rok je hloupý to musíš vydržet, uvidíš po létě to už budeš mít známých a přátel, přišel druhý rok - začalo se říkat, no když jsi holt s dětmi doma, tak ono to bude trvat dva roky, než se někdo začne s tebou bavit, to je holt o ten rok delší kvůli tomu, že jsi doma, pak začali teorie, neboj - seznámíš se přes děti, to půjde, neznáme nikoho, kdo by na vsi vychovával děti a nikdo se s ním nebavil, to prostě neexistuje, no a přišel třetí rok a už táhneme čtvrtý a nic, takže jsme začali dům prodávat, protože to není moc příjemný pocit, když se s námi nebaví nikdo, a to jsme normální rodina, dvě malé děti, tři kočky a nic neobvyklého, třeba to, že by sem za mnou jezdil milenec se neděje, a já jsem tady celý den, nikam neodjíždím, tedy teď už se snažím vypadnou s dětmi přes den do města, ale do práce nechodím, ale něčím jsme místním nesedli, nevím čím, hloupé je, že se děti nedostanou do školky, protože tu prostě nemáme ty známé takže se nedostala ani předškolačka, prostě jsme tady cizí a to tak bude vždycky, myslím si, že si sousedi také říkají, že sem nepatříme,