Boží ženo, jestli jsi nežila ve dvaceti s o generaci starším mužem, pak tvůj pohled je stejně teoretický.

Tohle se totiž nedá srovnávat s tím, když si třicítka najde třeba čtyřicátníka, oba už mají něco odžito, oba mají trochu vybudovanou osobnost, zkušenosti, dvacetiletá holka ne.

Z psychologického hlediska je i otázka, co si kompenzuje a co hledá ve čtyřicátníkovi mladá holka? Nefungujícího nebo neexistujícího otce? Často to tak bývá po bližším pohledu do rodiny.


Ale hádat se nebudu, kdyby si jednou dcera v pětatřiceti našla 47, ok. Kdyby praktikovala to, co je popsáno v diskusi ve dvaceti, nadšená bych nebyla kvůli ní, ale zastavit bych jí nemohla. Po pravdě - spíš bych doufala, že tahle etapa nebude trvat dlouho, najde si vrstevníka a prožije klasický život, s postupným sbíráním zkušeností.
Potažmo nebude mít v nejlepším věku čtyřiceti let muže v předdůchodovém věku, který zase začne být životně, zdravotně i kondicí někde jinde.

Láska je mocná čarodějka, ale ostatní reálie života jí často převálcujou.

Tímto končím, hádat se nechci.