Hodně mi to připomíná naši situaci. Taky čekáme neplánovaně 4. miminko, nejmladšímu budou dva roky, starší dvě děti už jsou ve školním věku, takže docela samostatné. Taky mě čeká dokončení VŠ a vím, že když to teď nedodělám než porodím, tak už nikdy. Vloni jsem navíc spadla do nějakého hrozného vyčerpání a dlouho jsem se z toho hrabala, bylo to něco jako syndrom vyhoření. Školu jsem musela na půl roku přerušit, s domácností a dětma hodně pomohl manžel.
Teď mě právě čeká poslední semestr a pak za chvíli porod. Finančně to snad nějak zvládnem, já snad zdravotně taky, i když si občas připadám hodně vyčerpaná psychicky i fyzicky. Manžel to nečekané těhotenství vzal krásně, moc se oba těšíme. Už začínám cítit pohyby, tak se raduju. Děti to taky přijmuly moc hezky. Kolem nás je hodně velkých rodin, tak nám to dává útěchu, že se to zvládnout dá. Trochu problém byl s manželovýma rodičema, který to nějak nemohli rozdejchat a dost nás to ranilo. Bohužel (někdy bohudík)oboje rodiče žijou dál od nás, takže hlídání moc často taky nemáme. Děti si teda berou, ale ne nárazově - jde o předem plánované akce a pak tam můžou být třeba na několik dní. Takže když se něco vyštění - třeba onemocním, tak to musíme zvládat sami. Kroužky a vožení je taky celé na nás.
No, říkám si, že kdyby tam nahoře věděli, že to nezvládneme, tak by nám to 4. děťátko neposílali.
Tak přeju i tobě hodně síly a víry v hezkou budoucnost s velkou rodinou.