A přesně jak píšete. Bojím se, že čtvrté dítě by už bylo nad mé fyzické síly. To třetí je hodné, takové naše sluníčko a jsem moc ráda, že ho máme. Užívám si každou chvilku, co jsem s ním. A teď se bojím,, že to pak prostě nezvládnu, budu na všehcny zlá a odnese to i to malé. Já se ani neraduji, že jsem těhotná. A pod srdcem nosím nový život. Fakt nevím, co mám dělat a ať se rozhodnu, jak se rozhodnu, bude to špatně. Ještě by možná bylo snažší rozhodování, kdybychom měli v místě bydlení hlídací babičky. Ale moje máme není babička v pravém slova smyslu, manželovo mamka je sice hlídací babička, ale bydlí 140 km od nás. A manžel je dost často služebně pryč.