Cítím s Tebou Jagi. Moc dobře si pamatuji ty šílené stresy, když chtěl exmnažel za každou cenu prodávat byt, aby dostal půlku, bylo mu úplně jerdno, co budu s klukem dělat, kam půjdu. A že se jinak nehne z bytu...Nejhorší podle mě je, že s tím druhým tam musíš žít i když ty emoce jsou na zabití..Jo ex se mnou parkáte omlel stěny, řval na mě že se třásly zdi, vzteky probouchl pěstí jádro, házel po mě po bytě co mu padlo pod ruku atd.. Měla jsem už sebevražedné sklony. Ale naštěstí, to bylo jediné období v životě kdy jsem měla takový příjem, že mě banka dala peníze na uvěr který budu splácet na 20 let a příbuzní mě půjčili peníze na vyplacení, tak že mi byt zůstal.. Ale to psycho nikomu nepřeju...Nicméně happík to bohužel nebyl, jelikož to trvalo dosti dlouho vše, tak syn ty šílené hádky vnímal, pojmul, že agresí prosadí vše a pak se tak choval ke mně sám..Je děsné u nás, že ty mámy s dětmi nemají kam jít a jsou nuceni s manželem žít v jednom bytu i když se nenávidí atd., všechno se pak promítne na dětech. Moccc ti držím pěsti at to zvládneš.